Jean-Yves: “Laro, jsi naživu! Bál jsem se o tebe, co – ”
Lara: “Von Croy má ten amulet!”
Jean: “Ach, to je zlé. -Ale brnění ještě nemá, ještě je čas se na Seta připravit!”
Lara: “Jeane, jsem unavená. Nech mě vydechnout.”
Jean: “Má drahá. Až bude po všem, teprve pak můžeš odpočívat, ale nyní musíme rychle jednat. Mí lidé se v zálivu potápějí pro pozůstatky ztracených Kleopatřiných paláců.”
Lara: “Kleopatry?”
Jean: “Ano. Ta si uvědomovala hodnotu tohoto brnění a přinesla ho sem. Některé části pak postupně skončily na různých místech, ale…”
Lara: “A kde bys mi poradil začít hledat?”
Jean: “V katakombách pod Alexandrií. Moji kopáči odkryli komnaty, které se napojují na Velkou knihovnu. To by měla být původní poloha Kleopatřiných paláců. Ještě musíme najít cestu dovnitř, ale ty -”
Lara: “Zaveď mě tam.”
Jean: “Máme tu problém.”
Lara: “Von Croy!”
Jean: “Ano. Jeho výkopové práce se neustále rozšiřují a protínají mnoho mých vlastních chodeb. Když se na scéně objevili Von Croyovi vrazi, mí lidé samozřejmě ustali v práci.”
Lara: “Je čas, abych se představila Wernerovým oddaným pracovníkům.”
Jean: “Nejdříve se musíš dostat do katakomb. Von Croy se tam zcela uzavřel a já se bojím, aby brzy nezískal to brnění.”
Lara: “Jen přes mou mrtvolu.”
Jean: “Toho se bojím také… Budu zde čekat na zprávy. Vrať se, když budeš mít pocit, že ti mohu s čímkoli pomoci. Hodně štěstí, Laro. Bojím se, že ti asi bude zapotřebí.”
Lara: “To já jsem strůjcem svého štěstí.”