Tomb Raider 4 – cutscény

Von Croy: „Tak, právě jsme se dostali na posvátné místo našich dávných předků. Po mnoha staletích se v této hrobce ozývají první lidské kroky.“

Lara: „Tohle místo mi nahání husí kůži! Prosím, běžte první.“

Von Croy: „Buď opatrná, protože nic není takové, jak to vypadá. Na neopatrné zde číhají skryté pasti a nástrahy. Musíš se držet u mne a řídit se mými pokyny.“

Von Croy: „Dobří lidé zemřeli pro informace, které jsou zde uchovány, a krutí lidé vyměnili tyto informace za svou vlastní zkázu. Proto je musíme respektovat. Neuhneme od této cesty a ty neuhneš od mých pokynů. Tudy!“

Von Croy: „O tomhle se těch textech nic nepíše. Obávám se, že se to musí otevřít zevnitř. Musíme tam vlézt skrze mříže a dát si pozor na pastičky…“

Lara: „Předpokládám, že ne ‚musíme‘ ale ‚musím‘.“

Von Croy: „Ja. Se svou mohutnou postavou bych mohl spustit některé pasti. Ty projdeš bez potíží.“

Lara: „Jak výhodné.“

Von Croy: „A teď to nejdůležitější. Laro, jsi příkladná studentka – ale ještě jsi neokusila jádro veškerého dobrodružství – touhu zvítězit za každou cenu. Házím ti rukavici, holčičko. Kdo z nás bude u Irisu jako první, odnese si svou cenu.“

Lara: „Dávejte si bacha, staříku, dám do toho všechno!“

Von Croy: „Nic jiného jsem také nečekal. Tak, na tři – jedna, dvě…“

Von Croy: „Žák tedy předčil svého mistra! Gratuluji ti ke tvé mrštnosti! Vezmi si z toho podstavce svou cenu. Zasloužila sis ji.“

Lara: „Než jste se sem dostal, prohlížela jsem si zatím ty nápisy. Slibují pomstu každému, kdo ji sebere.“

Von Croy: „Ále, starověké čáry máry. Zapomeň na ty nesmysly a pojď sem!“

Lara: „Neřekla bych, že se s jedovatými šípy a pastmi s časovým spínačem setkáváte denně. Myslím, že bychom to měli brát aspoň trochu vážně.“

Von Croy: „Aha. A ty jsi světově proslulá archeoložka a dobrodružka Lara Croft, ja? Ne, ne – JÁ jsem ten slavný archeolog a dobrodruh, Werner von Croy, a ty uděláš, co ti řeknu! Běž k té zdi a zatáhni za tu páku!“

Lara: „Jak jste to říkal? Nedostatek respektu je cestou k bezohlednosti?“

Von Croy: „Už mě to unavuje. Zatáhněte za tu páku, hned, slečno Croft.“

Lara: „Jak myslíte, Von Croyi.“

Von Croy: „Důvěřuj zkušenostem, a naučíš se více, než jen…“ (chrám se začne třást)

Lara: „Říkáte-?“

Von Croy: „Moje noha! Moje noha! Jsem v pasti! Chytil jsem se do pasti! Pomoz mi, Laro, pomoz mi!“

Lara: „Vydržte, vrátím se pro vás! – Wernere!!!“

Von Croy: „Cha! Tak přece jen ještě nejsem tak starý, ja? Pojď sem, holčičko. Je třeba, abychom to otevřeli spolu.“

Lara: „Nápis na tom podstavci slibuje pomstu každému, kdo ho sebere!“

Von Croy: „Ále, starověké čáry máry. Zapomeň na ty nesmysly a pojď sem!“

Lara: „Neřekla bych, že se s jedovatými šípy a pastmi s časovým spínačem setkáváte denně. Myslím, že bychom to měli brát aspoň trochu vážně.“

Von Croy: „Aha. A ty jsi světově proslulá archeoložka a dobrodružka Lara Croft, ja? Ne, ne – JÁ jsem ten slavný archeolog a dobrodruh, Werner von Croy, a ty uděláš, co ti řeknu! Běž k té zdi a zatáhni za tu páku!“

Lara: „Jak jste to říkal? Nedostatek respektu je cestou k bezohlednosti?“

Von Croy: „Už mě to unavuje. Zatáhněte za tu páku, hned, slečno Croft.“

Lara: „Jak myslíte, Von Croyi.“

Von Croy: „Důvěřuj zkušenostem, a naučíš se více, než jen…“ (chrám se začne třást)

Lara: „Říkáte-?“

Von Croy: „Moje noha! Moje noha! Jsem v pasti! Chytil jsem se do pasti! Pomoz mi, Laro, pomoz mi!“

Lara: „Vydržte, vrátím se pro vás! – Wernere!!!“

Lara: „Já, Semerket, velekněz boha Hóra, varuji, že kdo odejme tento amulet, osvobodí Seta. Ten, kdož putoval s šakaly na úsvitu lidstva, bude opět týrat zemi.“

Semerket: „Set, vládce zla, bude znovu na svobodě na přelomu vzdálených tisíciletí a v jeho patách mračna kobylek. Úroda zchřadne pod zuřícími nebesy.“

Lara: „Můj věrný společník je zpátky.“

Ahmed: „Ten amulet, ženo!“

Lara: „Až jednou bude přivolán, nebesa se rozetnou vedví a světlo Hóra, boha slunce, zapudí boha temnoty, Seta.“

–  „To bych ti neradila.“

Von Croy: „Blbci. Ta Croftová vás porazila, ja?! A teď utíká.“

Ahmed: „Ten amulet, herr Von Croy. Mluví o tom knězi, Semerketovi.“

Von Croy: „Semerket.“

Jean: „Mon Dieu, Laro?“

Lara: „Jeane-Yvesi, věrný kamaráde!“

Jean: „Bojím se, že nejde o kamarádskou návštěvu.“

Lara: „Jedině, kdyby ti nevadilo, aby se do ní vetřel Von Croy…“

Jean: „Von Croy?!“

Lara: „Myslím, že hledal tohle -“

Jean: „Hórův amulet – téměř legendární artefakt! Takže ty jsi našla a otevřela hrobku boha Seta. To nevěstí nic dobrého.  Přeloženo z hebrejštiny: Ten, kdo odebere amulet, znovu osvobodí temnou sílu Seta. A Set pravil: Já jsem stínem na slunci, já přináším zmar. Můj hněv pohltí všechnu zem a nikdo ho neovládne. Moc k vyvolání boha slunce, Hóra, aby znovu spoutal zlého Seta, bude vyjevena pouze nositeli amuletu uvnitř Semerketova chrámu v Karnaku. Závěrem obřadu Hórovo brnění vyvolá boha Hóra. Hórovo brnění… Mí lidé z vykopávek v Alexandrii o tom mluví s obavami.“

Lara: „Von Croy jistě o toto brnění také usiluje.“

Jean: „Jen někdo naprosto ignorantský vůči proroctvím by vrtal do tak dávného zla… ach ano, vysvobození Seta – ale copak jsi to mohla vědět, moje milá?“

Lara: „Je čas všechno napravit a očistit svou vinu.

Von Croy: „Za ní!“

Von Croy: „Slečno Croft!“

Lara: „Von Croy…“

Von Croy: „Znělo to ustaraně, má drahá. Zapomněla jste si tu něco?“

Lara: „Nic, co si později znovu nevyzvednu, lieber.“

Von Croy: „Vy víte, jak obdivuji vaši vytrvalost, ale obávám se, že tentokrát  u vás asi dosáhne – jak se to u vás řekne.. – maxima?“

Lara: „Stále jen remcáte, Wernere. Jestli za vším tím hněvem stojí vaše noha, pak si docela dobře vzpomínám, že se pochroumala díky vaší zálibě v operování s nebezpečnými pákami.“

Von Croy: „Dost už těch nudných narážek. Musíte si konečně uvědomit, že… -slečno Croft?“

Von Croy: „Teď si prověříme vaše sprinterské schopnosti.“

„Sloužil jsem bohu světla, Hórovi, v dobách neštěstí. Pokud čtete tento zápis, znamená to, že vládce temnoty, Set, je na svobodě. Osvobozený Set může zavítat mezi smrtelníky. Najímat armády noci, které mu budou sloužit. Ten, kdo odstranil amulet a uvolnil temnou Setovu sílu, má vyvolat boha slunce, Hóra, jehož světelná síla ho znovu uvězní. Díky schopnostem amuletu a Hórova brnění bude Set spoután na věky věků. Přivolej Hórovu sílu skrze světlo konstelace milénií do jeho chrámu pod prastarou pyramidou, do jeho zpodobnění vtesaného do kamene. Se svým amuletem a svým brněním bude znovu připraven utkat se se Setem a porazit ho.“

Lara: „Ruce na hlavu! Odveď mě za Von Croyem.“

– „Kam má namířeno?“

Achmed: „Ztrácíš čas.“

Lara: „Taková arogance! Lidi jako ty by se měli naučit slušnému chování. Pověz mi to, nebo ti tvůj čas… vypršel!“

Achmed: „Alexandrie.“

Lara: „Tví pracovníci se trochu zdrží.“

Jean-Yves: „Laro, jsi naživu! Bál jsem se o tebe, co – “

Lara: „Von Croy má ten amulet!“

Jean: „Ach, to je zlé. -Ale brnění ještě nemá, ještě je čas se na Seta připravit!“

Lara: „Jeane, jsem unavená. Nech mě vydechnout.“

Jean: „Má drahá. Až bude po všem, teprve pak můžeš odpočívat, ale nyní musíme rychle jednat. Mí lidé se v zálivu potápějí pro pozůstatky ztracených Kleopatřiných paláců.“

Lara: „Kleopatry?“

Jean: „Ano. Ta si uvědomovala hodnotu tohoto brnění a přinesla ho sem. Některé části pak postupně skončily na různých místech, ale…“

Lara: „A kde bys mi poradil začít hledat?“

Jean: „V katakombách pod Alexandrií. Moji kopáči odkryli komnaty, které se napojují na Velkou knihovnu. To by měla být původní poloha Kleopatřiných paláců. Ještě musíme najít cestu dovnitř, ale ty -“

Lara: „Zaveď mě tam.“

Jean: „Máme tu problém.“

Lara: „Von Croy!“

Jean: „Ano. Jeho výkopové práce se neustále rozšiřují a protínají mnoho mých vlastních chodeb. Když se na scéně objevili Von Croyovi vrazi, mí lidé samozřejmě ustali v práci.“

Lara: „Je čas, abych se představila Wernerovým oddaným pracovníkům.“

Jean: „Nejdříve se musíš dostat do katakomb. Von Croy se tam zcela uzavřel a já se bojím, aby brzy nezískal to brnění.“

Lara: „Jen přes mou mrtvolu.“

Jean: „Toho se bojím také… Budu zde čekat na zprávy. Vrať se, když budeš mít pocit, že ti mohu s čímkoli pomoci. Hodně štěstí, Laro. Bojím se, že ti asi bude zapotřebí.“

Lara: „To já jsem strůjcem svého štěstí.“

Jean: „Více informací, ano? Věřím, že některé části brnění se mohou nacházet zde ve městě. Jeden místní sběratel pořádal malou výstavu a povídalo se, že jeden kousek vlastní. Těžko říci, zda je to pravda, ten člověk je hlupák. Před nedávnem zmizel a jeho výstava byla zabedněna. Takže jestliže se tam nedostal Von Croy, zde by se patrně mělo začít.“

Jean-Yves: „Laro, právě jsem si trochu četl a je vysoce pravděpodobné, že část brnění je ukryta dole v samotných katakombách. Dostaly se ke mně zvěsti od Von Croyových lidí, na útěku z chodeb. Setova zjevení se začala přesouvat do města a shromažďovat na starodávných místech. Musíš si pospíšit a najít  tu knihovnu.“

Jean: „Zdravím tě, Laro. Zapamatuj si, že někde v té knihovně bude prostředek, který tě přivede k poloze Kleopatřiných paláců. Von Croy asi ještě neví, že jsi tu knihovnu objevila, ale spojka mi sdělila, že najal nové místní pomocníky a dvojnásobně rychle hledá další cestu dovnitř. V tuto chvíli jsme ve výhodě, ale obávám se, že musíme jednat rychle, abychom se udrželi v předstihu. Pamatuj, že ve staré Alexandrii se Velká knihovna velice podobala univerzitě. Je plná vědomostí, hádanek a vynálezů. Budeš potřebovat bystrý rozum, abys přes ně prošla. Hodně štěstí, věrná přítelkyně.“

Lara: „Ona deska byla navrácena v písky, ze kterých byla vzešla, (Semerket:) pod Saladinovou citadelou ve staré Káhiře, předpovídajíc, že v době vzdálených tisíciletí, kdy hvězdy Orionu splynou, bude vykonán obřad a Set uložen v hrobě.“
Von Croy: „Ahoj, má milá. Další neohlášená návštěva. Vidím, že jste našla ten svitek, který jsme objevili. Zajímavé čtení, ja?“

Lara: „Zajímavé, pouze když víte, čeho se týká.“

Von Croy: „Ano, ano, docela správně, má milá. To brnění samo o sobě je jen pouhou starožitností, ale spolu s tím amuletem a obřadní deskou se stává důležitým historickým artefaktem, který předchází Bibli o několik století.“

Lara: „V sázce je více, než sbírka předmětů, Von Croyi. Slyšel jste někdy o Armageddonu? Nepříjemné, i na vaše poměry.“

Von Croy: „Spoutat Setovu duši, nasadit brnění na Hórovu sochu o půlnoci na přelomu tisíciletí, a tak dále, a tak dále… nikdy jsem nevěřil na takové čáry máry.“

–

Von Croy: „Hlupáci! Za ní!“

Jean: „Á, Laro. Teď jsi teprve Von Croye přivedla do varu. Kdyby realita nebyla tak katastrofická, byl bych tomu rád. Ale s takovou musíme být ještě opatrnější. Začne být ještě více zoufalý a tudíž ještě nebezpečnější. Buď ve střehu. Pomocí toho artefaktu vejdi do Kleopatřiných paláců a najdi zbytek brnění. Teď našlapuj opatrně, a… moc se nezdržuj, hm?“

„Gratuluji! Přežila jste a sbíráte síly na další boj. Věřím, že nyní už máte kompletní brnění. Jean-Yves nás doprovodí do Káhiry, ač, připouštím, ne zcela dobrovolně. Jednoduchý obchod: jeho život za Hórovo brnění. Nerozmýšlejte se dlouho. S omluvou, Váš Werner.“

Voják: „Co se to tady, ve jménu Božím, stalo? Kde je zbytek mých mužů?“

Lara: „Pár jsem jich potkala. Zdá se, že zablokovali všechny východy.“

Voják: „Ano.. Ano, to… to je dobře. Musíte nám pomoct o..o .. eche, eche… osvobodit město!“

Lara: „Přišla jsem jen pro informaci. Potřebuji znát cestu k Citadele.“

Voják: „To není moc dobré. Právě tam je aktivita nejsilnější.“

Lara: „Aktivita?“

Voják: „Setkali jsme se s tím, když nebe začínalo tmavnout. Nestvůra z naší dávné minulosti. Roztrhala mé muže jako ohnivá bouře. Podařilo se mi před tu nestvůru postavit nákladní auto se střelivem… Zamýšlel jsem odpálit tamní výbušné zařízení, ale když se jí vrátila síla, donutila nás ustoupit. Bylo to, jako by znala naše plány.“

Lara: „Přes nestvůru nebo jinak, Seržante, potřebuji se do té budovy dostat.“

Voják: „Jsi odvážná. Možná… Když jsme ustupovali, zaminovali jsme některé ulice, abychom zabránili kontaminaci. Dva mí muži jsou ještě na místě. Za severním hřbitovem. Jeden z nich má kmitočet od minového detektoru. Druhý má druhou část kódu k výbušnému zařízení.“

Lara: „A když je najdu?“

Voják: „Řekněte jim, že vás posílá Seržant Azizas. Slyšel jsem vaši motorku. Až budete mít ty kódy, odvezte mě na ní do toho nákladního auta. Odstraním tu blokádu. Ale pospěšte! Nebudu na tomto světě dlouho.“

Lara: „Položte tu zbraň. Posílá mě Azizas.“

Voják: „Pomozte mi, Angličanko. Vykrvácím. Snažil jsem se ukrýt, ale oni cítí moji krev…“

Lara: „Přišla jsem si pro kmitočet k minám. Potřebuji se skrze tuhle králíkárnu dostat zpátky k Azizasovi s oběma nohama v pořádku.“

Voják: „Cha cha cha… Dobře s těmi minami hospodařím… ačkoli nám to není ku žádnému prospěchu… všichni jsme mrtví a nebo polomrtví.“

Lara: „A kde jsou ostatní? Potřebuji kódy k výbušninám.“

Voják: „Saida, můj kolega, leží na můstku u střechy mešity. Když jsme ustupovali, něco nového, s čím jsme se ještě nikdy nesetkali, vyskočilo ze stínů jako blesk a vzalo mu to hlavu.“

Lara: „A ty kódy?“

Voják: „V jeho hlavě, v té nestvůře!“

Lara: „Potřebuji ty kódy!“

Voják: „Prohledejte jeho tělo, já nevím… nechte mě být, jsem slabý a přeji si připravit se … na svého boha.“

Azizas: „Vaše motorka potřebuje vylepšit, abyste mohla překonat větší překážky. Když připojíte oxid dusný ke karburátoru, mělo by vás to popohnat. Běžte! Přineste mi ty kódy!“

Azizas: „Jste silná žena.“

Lara: „Lara. A vy se držíte velice dobře, seržante. Máte ty kódy, co teď?“

Azizas: „Po tom všem, čím jsme prošli, myslím že ne. Tímhle se chci jenom pojistit.“

Lara: „Proti čemu?“

Azizas: „Abyste mi nezabránila konat svou povinnost. Někdo tam musí tohle auto dovézt.“

Lara: „Kamikaze.“

Azizas: „Pro svou vlast udělám cokoli. Tak – v příštím životě, má přítelkyně.“

Jean: „Díky Bohu, že jsi to zvládla! Von Croy – viděl jsem to na vlastní oči, sám bych tomu nevěřil – posedl ho Set!!“

Lara: „Zmiz odtud, Jeane. Mám pocit, že se mohou začít dít hnusné věci.“

Jean: „Kope pod Citadelou, chce se dostat do krypty křižáků a najít obřadní desku. Tu desku, která skýtá zaklínadla ke spoutání Seta! Buď opatrná, Laro. Obávám se, že v kryptě jsou věci, které lidé (v a.j. také „muži“, pozn. překl.) nikdy neměli vidět.“

Lara: „Já nejsem muž, Jeane, a jsem vždycky velmi, velmi opatrná.“

Mezitím dole:

Von Croy: „Máme ji! Stará obřadní deska! Vezměte ji a připravte ji, a podívejte se, jestli ta Croftová přijela s naším brněním!“

Von Croy: „Pojď, Laro, čekám na tebe. Pojď ke mně, holčičko. Neboj se svého starého kolegy. Žádám po tobě to brnění, které máš u sebe.“

Lara: „A co za to?“

Von Croy: „Já ti daruji sílu, když ostatní padnou. Budeš poroučet nekonečné moci – životu či smrti těch, které ty si zvolíš po svém boku, a na oplátku ti budou padat k nohám a uctívat tě.“

Lara: „Toho všeho už mám dostatek. A mimoto, podej šakalovi prst, a ukousne ti celou ruku.“

Lara: „Uštěkaný šílenec.“

Lara: „Nápis říká: ‚Jednou v noci, když jsem snil, přišla ke mně duše Sfingy a mluvila ke mně slovy velké moudrosti. ‚Tuthmosi, zde je tvůj skutečný osud. Tato země Egypt je navždy tvá, abys jí vládl. Na oplátku mne vždy chraň před písky času. Tak jako ty, i já musím být volná od hlavy až k patě, abychom oba mohli spatřit božskou krásu stvoření.'“

Arab: „Alláh buď pochválen! Na chvíli jsem si myslel, že určitě zemřu. Prosím, pro tvou vlastní bezpečnost, vezmi si tyto klíče a ukryj se v Menkaurově pyramidě. Zachraň se před tím hnusem!“

Set: „Můj slabý bratranec se znovu vrátil mezi hvězdy a jsem to já, kdo od nynějška znovu ovládne svět. Přistup blíž a pokloň se svému bohu, než uhasí tvůj bezcenný život.“

Von Croy: „Rychle, děvče, než se to kolem tebe zřítí!“

Lara: „Jste zpět, Wernere? Už žádný Set?“

Von Croy: „Není čas! Ruku, Laro! Podej mi ruku!“

Von Croy: „Chyť se mě za ruku. Vytáhnu tě do bezpečí!“

Lara: „Ráda vás zase vidím, Wernere…“

Von Croy: „Nemůžu tě tu nechat!!!“