Tomb Raider 3 – cutscény

Willard: „Vždyť já do té vysílačky řvu denně, div neochraptím… ale každou chvíli tu máme problémy kvůli počasí – a možná jsem se prostě nedovolal, nebo já nevím!“

Hlas z vysílačky: „Nerozumím vám ani slovo, Willarde.“

Willard: „Všechno probíhá bezvadně, pane.“

Chlápek v červené bundě: „Zvedni to. Dej to ven!“

Willard: „Vypni to! No tak! Hej! Vypni to!!“

Prásk!

Chlápek na motorových saních: „Asi byste se měl jít podívat na dvojku.“

Chlápek v červené bundě: „A co s tím?“

Willard: „Odstraňte to (výbušninou). – Co jste našli, nový meteorit?“ (jedou pryč)

Chlápek na saních: „Chacha. Tohle je o trochu mladší věc.“

Willard: (spatří sochy) „Ne! (do vysílačky) Billy, nechci abyste tam dávali tu výbušninu. Slyšíš mě? Já… nechci… abyste tam dávali tu výbušninu!! (PRÁÁSK!) -Zatracení pyrotechnici!“

U hrobu Paula Caulfielda:
Willard: „Tohle místo má bohatou historii!“

Hlas z vysílačky: „Tech čtyři pět, Tech pět, slyšíte mě? Tech… Tony, ty ničemo, já vím, že tam jsi!“

Tony: (ze stanu) – zařve.

Lara: „Ahoj… Ahoj?“

Tony: „Co je? Co po mně chcete… tentokrát?!“

Lara: „Nic náročného. Není vám nic?“

Tony: „Kdybyste všichni přestali, mohlo by mi být fajn. Stoprocentně. Jen -“ (znova zařve)

Lara: „Kdybyste všichni přestali? O kom to mluvíte?“

Tony: „O vás všech. Stovkách vás, co mluvíte a štěbetáte jeden přes druhého (jedna přes druhou?), až mi z toho třeští hlava.“

Lara: „Hmm… no, nejsem si moc jistá, odkud jste, ale ráda bych se něco dozvěděla o artefaktu Infada, z toho chrámu tam nahoře.“

Tony: „Voodoo a tak, co? Od toho dávám ruce pryč.“

Lara: „Není to Voodoo. Poslyšte, je zde s vámi ještě někdo?“

Tony: „Jo. Randy a Rory…“

Lara: „Randy a Rory? Kde? Co tady všichni děláte?“

Tony: „Bydlí tady blízko. V tom chrámu. Říkal jsem jim, ať to nedělají, hned jsem je varoval. Pochybuju, že by toho moc dělali pod půl tunou sesuté půdy. A já – já odjíždím. Příštím autobusem. Tahle džungle už do mě zapustila dost hniloby. Nabídl bych vám stejnou radu, ale zdá se, že nejste ten typ, který  ji přijme. Který uvěří, když řeknu, že tady umřeš. Chachacha… Jo. Umřeš!“

Willard: „Hej! – Nechci, abyste na mě měla zkreslený pohled kvůli tomu retardovanému vědci, se kterým jste právě byla, ehm…“

Lara: „Lara.“

Willard: „Já jsem doktor Willard. Přijel jsem si s Tonym promluvit osobně, ale řekl bych, že jsem vás viděl vykonat poněkud záslužnější práci. Vskutku, jsem nadšen. Rád bych vás ještě zaměstnal.“

Lara: „Poklábosit si s dalším z vašich chlapců? Děkuji, nechci.“

Willard: „Naštěstí byli jedinými pokusnými králíky, které jsme vypustili do polí. Ne… žádám tři další artefakty, jako je tento.“

Lara: „Kmen Infada měl pouze jediný artefakt tohoto typu. Je unikátní. A mimoto, proč se o něj zajímáte?“

Willard: „To vám ukážu. Není z Indie. Spíše z ostrova poblíž Antarktidy. Ve skutečnosti je to meteorit. Opracovali a využívali jej Polynésané, kteří se tam usadili před mnoha a mnoha lety. Vidíte to? Tohle je unikát. Neznámý materiál.“

Lara: „Tak jak to, že skončil zde?“

Willard: „Vytvořily ho planety, zformovali ho Polynésané, odnesli ho hlupáci. Naše vykopávky a výzkumy nás přivedly k tomuto: Deník námořníka z expedice Charlese Darwina na HMS Beaglu.“

Lara: (čte) „14. srpna, 1834. Tahle výprava se mi zdá čím dál nudnější, že se mi ani nechce dál psát tento deník. Dobrodružství, která prožívám, jsou trapná. Jediné zážitky, které budu moct popisovat, jsou hodiny pozorování ptáků, sbírání a lisování rostlin, podle bezbožných plánů našeho pána Darwina. Ale to mě teď ani tak netrápí. Chci jenom jídlo. Lepší než zeleninový vývar, který jsem si dal. Dneska nás pět uzavřelo dohodu. Vzorky, které budeme brát, budou jenom z masa… čerstvého, pevného, krvavého masa…“

Smythe²: „Není tu sníh, stopy jsou pryč!“

Henderson: „Jen pokračujte. Jsme mu v patách!“

V jeskyni:

Henderson: „Tady něco je!“ zvedá nějaký předmět průsvitné zelené barvy. Má tvar ještěrky.

Paul Caulfield: „Hele, další! Co myslíš, jakou mají cenu?“ otočí se na Stephena. Pošklebuje se: „Pozdě. Jsou jen čtyry. Pro tebe žádná.“

Stephen: „Paule…“

Vzápětí se na Paula vrhne vlk a srazí ho na zem. Stephen duchapřítomně vytahuje pistoli a střílí na vlka. Zasáhne ho, ale zvíře neumírá, utíká pryč.

Smythe: „Pojď, Stephene!“

Stephen položí lucernu, sehne se ke sténajícímu kamarádovi a odvádí ho k mostu. Vlk se vrací a líže ze země Paulovu krev.

Henderson a Smythe: „Stephene, uteč! Honem! -Rychleji, dělej!“

Paul Caulfield nakonec boj o život prohrává. Jeho přátelé zasmušile hledí na jeho hrob.

Henderson: „Raději o tom nikdo pánovi neříkejte, nebo se budem muset vrátit sem a chytit to zvíře kvůli jeho vzorkům. Paul spadl do ledovcové trhliny, OK?“

Stephen mlčí.

Smythe: „OK, Stephene?“

Stephen odevzdaně přikývne.

Jonson: „Ámen.“

A jsme zpět ve člunu, Lara odkládá knihu.

Willard: „Z těch čtyř přežil jenom Stephen. Když se vrátil zpět do Londýna, z pověrčivosti prodal svůj artefakt po tom, co viděl, že všichni jeho druhové byli se svými artefakty zavražděni… jeden tady v Indii, jeden v Jižním Pacifiku a jeden v Nevadě. Na místech, kam bych vás rád poslal.“

Lara: „To zní dobře.“

1. MP: „Ty jeden šílenče. Jakým trikem ses sem dostala? – Vezmeme ji dovnitř.“

2. MP: „Moc nevypadá jako jedna z NICH. Možná je to ekoteroristka nebo tak něco.“

1. MP: „A tobě se zapalujou lejtka, co?“

Odnášejí Laru do budovy.

1. MP: „Jsi připraven!“

Řidič: „OK, ahoj!“

Lara se usadí, zhluboka se napije coly a vyráží do Oblasti 51.

Lara: „Neruším, že ne?“

Voják: „Nekrvácíte? Nechystáte se udělat si tu záchod?“

Lara: „Ne a… ne.“

Voják: „Fajn. Fajn. Jenom nechci návštěvy, které by mi sem přilákaly mouchy.“

Lara: „Jistě, já to chápu. Co se stalo?“

Voják: „Probral jsem se v džungli a jeden z těch chlápků si pochutnával na mojí noze, je to tak!“

Lara: „Domorodec? Není běžné, aby ukousli takovou kost najednou.“

Voják: „No, byla tma a nikdy jsem toho prevíta nedostal, takže si nejsem jistý. V té džungli je něco strašidelného… Náš dopravní letoun havaroval v horách. Každou noc se mí lidé ztráceli beze stopy a jiní strachy utekli. Pak se stalo tohle… (ukáže si na nohu) Takže jsem přivedl své lidi na pobřeží s tím, že budou v bezpečí, a zatím nás tam všechny přepadlo to hladové stádo. Jde o jakousi oběť jejich bohu, který žije v horách. Ale zdá se, že mě na hostinu nepozvali.“

Lara: „Vy jste možná zákusek. Třeba tady v okolí uleželé maso platí za vyhlášenou pochoutku.“

Voják: „Vážně?“

Lara: „Poslyšte, raději bychom vás odtud měli dostat. Vy víte, jak se ten kmen dostává támhle přes tu bažinu? Na jaké kameny si stoupá?“

Voják: „Jo, ale já zůstanu tady. S takovým zraněním bych fungoval jako bistro pro bacilonosiče z celé džungle. To radši posloužím jako hlavní chod na skutečné hostině… A hele, jestli najdete nějaké z mých mužů naživu, pošlete je na severní pobřeží, jo? Co nejdál odtud.“

Lara: „Samozřejmě.“

Lara přichází do chrámu a prohlíží si malbu na stěně. Vtom se objeví domorodec.

Domorodec: „Humbada humbada. Mlask. Ty mít štěstí, já dnes půst. Ty být moc hodně dobré jídlo.“

Lara: „Nezapomeň, že já mám možná taky hlad. Vlastně umírám hlady.“

Domorodec: „Uá!“

Lara: „Proč tví předkové utekli z Antarktidy tak náhle?“

Domorodec: „Koma Koma – zlé místo. Hodně masa ale cena zla. Mrzačení! Šest vůdce, Mauki, narodit bez tváře. Strašné bouře. Lidi bát, utíkat! Mauki a zem prokletý. Nikdo tam chodit teď.“

Lara: (prohlíží si malbu) „Ale stále to uctíváte?“

Domorodec: „Bílý muž později přijít sem s kouzelný Koma Koma kámen. Další den slavíme smrt jeho. Hostina Smythe.“

Lara: „Jeden z Darwinových námořníků. Chudák hloupý. Kde je ten kámen teď?“

Domorodec: „…..Štěstí mít kdo tebe zabít. Hodně dobré jídlo, ty.“

Lara: „Určitě mu to zdůrazním.“

Lara: „Pro koho pracujete?“

Chlap: „Co?“

Lara: „Slyšel jste.“

Chlap: „Neslyšel, na mou duši! Co jste říkala?“

Lara: „Ptala jsem se: kdo vás zaměstnal?“

Chlap: „ÁÁÁ!! Slečna Sophia Leigh!“

Lara: „Kdo to je? A co dělá ona?“

Chlap: „Já nevím… vážně, nevím! Já pro ni jen střílím lidi!“

Lara: „Chvályhodná pracovní morálka, zdá se. To jo.“

Chlap: „Vkládám do toho hodně úsilí. Tak jako to dřív můj otec a před ním jeho otec.“

Lara: „Kolik je té slečně Leigh?“

Chlap: „Nevím. Tak přes dvacet, sotva třicet…“

Lara: „To jistě.“

Chlap: „Jo! Za lidi, jako seš ty, dostáváme speciální bonus.“

Lara: „Jsem polichocena.“

Chlap: „Myslím, že by mě dík tobě dokonce mohli poslat do penze!“

Lara: „Tak to byste možná měl dát pozor… na ten zvon. – Příjemnou penzi!“

Geordie¹ Bob: „Nuže. Vy tedy určitě jdete po slečně Leigh!“

Lara: „Kvůli práci, ne pro zábavu.“

Geordie Bob: „Ale očividně se nejdete pomstít. Nemáte na to ksicht.“

Lara: „A vy?“

Geordie Bob: „Cha! Že je to ale debilní otázka! Já dokonce vůbec žádnej ksicht nemám! Přijdu sem, hledám práci, a co najdu? Kosmetickou společnost slečny Leigh a u ní místo laboranta. -Nevyžadujeme žádné zkušenosti. Dobrý plat, s ubytováním. -Tak tak! Byli jsme zavření celou věčnost ve flotační nádrži přímo v nějaké smradlavé tekutině. A pak vyjdem ven – a protože toho aplikovali hodně – žádný obličej ani tělo, považ! Odpad svážejí sem, na skládku. Předpokládají smrt!“

Lara: „Takže nějaký nevydařený experiment?“

Geordie Bob: „A jak, pěkně děkuju! A co horšího, když jsem si chtěl sáhnout na život, zjistil jsem, že to jednoduše nejde.“

Lara: „Chcete tím říci, že Sophia testuje nějakou sílu dávající nesmrtelnost? Spolu se svou novou kolekcí face-liftingu…“

Geordie Bob: „Tak tak! Nehynoucí krása. Očividně to ještě úplně nevypilovala. Ty nejlepší výsledky si nechává pro sebe. Podívejte, mně je jedno, co mezi sebou máte. Neschopnější než ona už určitě nebudete. A tak vám pomůžu. Tedy, až vy uděláte něco tady pro nás.“

Lara: „Jste velice laskav. Co si přejete?“

Geordie Bob: „Lahvičku takové té tekutiny na zakonzervování mumií. Z přírodopisného muzea.“

Lara: „Balzamovací tekutiny?“

Geordie Bob: „Tak tak. Rozkládající se maso je velkice na obtíž, to víte. Slyšel jsem, že je to velmi zajímavé muzeum. Bude se vám líbit.“

Lara: „Tak proč tam nejdete sám?“

Geordie Bob: „Jedna z tamních Egyptských holek je tak trochu nakrknutá, že nezískala nesmrtelnost tak, jak si přála. A kdyby zjistila, že jsme si vedli na tomto poli lépe než ona, nechci ani pomyslet, jaká ještě strašnější kletba by nás potom stihla. Ale vám se povede dobře, kotě. Vy zemřete snadno.“

Lara: „Díky.“

Sophia: „Á, slečna Croft! Beru to, jako že se jdete zapsat.“

Lara: „Kam?“

Sophia: „No, vyplnit přihlášky… Víte, vy a váš životní styl, to by byla perfektní kampaň k mým produktům. Jen si to představte – už nikdy nebudete potřebovat takové nevzhledné zbraně.“

Lara: „Ne. Ale asi budu mít nevzhledný obličej, soudě podle vašich posledních experimentů.“

Sophia: „Mého čeho?“

Lara: „Ach tak – všichni jsou ještě naživu. Vlastně jsou velice živí. A já chci jen ten artefakt.“

Sophia: „Cha cha cha. Dobrá. Tak ve tvém příštím životě.“

Lara: „Uvidíme.“

Pilot: „To je […], volám základnu. Hlaste se, základno. Hlaste se, základno. Porucha ve vysílání, madam. Musíme přistát. Tohle už je příliš. – Držte se tam vzadu! Uuh, to bylo o fous.“

Willard: „Ahoj! Pojďte dál, chovejte se tu jako doma. Za chvilku jsem hotov.“

Lara: „Jako doma?? Právě jsem se setkala s mužem, který se nápadně podobal Brundlovi z Mouchy!“

Willard: „Fascinující, že ano?“

Lara: „Byl to váš vlastní zaměstnanec!“

Willard: „Byl to molekulární biolog, byl by sám sebou nadšený. Díky této hmotě se zmnohonásobily jeho homeotické geny. Když se tohle stane, složitost našich těl se zvýší za hranice našeho chápání. Ale to, co zde vidíme, je jen zlomek možností, které se nám zde otvírají. Můj kolega prošel ozářením, které vycházelo z hmoty zapuštěné do kráteru po meteoritu. Skutečná kapacita leží v jeho jádru. Ty artefakty, které vás tolik zajímají, mi k ní poskytnou přístup.“

Lara: „Ale vždyť to nedokážete nijak ovládat!“

Willard: „Nejde o pouhé zběsilé vytváření mutantů. Jedná se o zcela přirozené urychlení evoluce. Živoucí laboratoř podníceného žití.“

Lara: „Ne každý z nás se chce stát pokusným králíkem. I kdyby měl mít nevím kolik končetin!“

Willard: „No – to je škoda. Lidé už si s tím pohrávali příliš dlouho. Nyní přichází ten správný čas, nemohu s tím přestat. Polynésané utekli kvůli nevědomosti, Darwinovi pitomí námořníci taktéž. Paradoxně tím pádem samotnému Darwinovi unikl tento směr evoluce. Ale teď jsem tady já a mám přístup, znalosti, artefakty.“

Lara: „Ano. Ale v Indii jste potkal MĚ a MĚ jste poslal, abych je našla, musela jsem sem přijít a poslouchat tyhle bláboly. Ten správný čas si vykládáte špatně!“

Willard: „O tom nic nevím.“