Tomb Raider 1 – cutscény

Larson: „Co by měl člověk udělat, aby získal tvoji pozornost?“

Lara: „Těžko říct, ale zdá se, že tobě se to daří.“

Larson: „Tak to je super! Ačkoli, já nejsem ten, kdo tě shání.“

Lara: „Ne?“

Larson: „Nééé. To paní Jacqueline Natla. Z Natla Technologies. Však víš, všechno od ní je jasné, krásné…“

Natla: „Buď už zticha, Larsone.“

Larson: „Ano, madam…“

NATLA: „Tento pohled si vychutnejte, Laro. Nezačíná vaší peněžence kručet v žaludku?“

LARA: „Je mi líto. Všechno dělám jen pro potěšení.“

NATLA: „V tom případě se vám bude líbit velký park – Peru. Rozsáhlá pohoří, která zatím nikdo nezdolal, příkré ledové stěny, skalnaté útesy, prudké poryvy větru… a tato malá věcička. Prastarý artefakt s tajemnými schopnostmi, který je uložen v neobjevené hrobce Qualopeca. O ten mi jde. Mohla byste odjet zítra. Máte zítra čas?“

LARA: (úsměv)

Lara: „Tak, teď máš mou úplnou pozornost. Ačkoli si nejsem jistá, jestli já mám tvou. Haló!“

Larson: „Stejně tě, sakra, dostanu!“

Lara: „To jistě.“

Larson: „Tebe a ten tvůj uslintaný kousek Scionu. Tak moc si ho chceš nechat, tak já ti ho strčím přímo…“

Lara: „Počkej. Mluvíme tady o tom artefaktu?“

Larson: „Sakra, to teda jo. Přímo…“

Lara: „Zadrž! -Promiň. Tenhle kousek, říkáš. Kde je ten zbytek?“

Larson: „Paní Natla nasadila Pierra, aby ho našel.“

Lara: „A kam?“

Larson: „Cha! Jemu nestačíš.“

Lara: „Takže myslíš, že se tímhle vybavováním jenom zdržuji?“

Larson: „Já nevím, kam ho ty jeho žabomyší nožičky nesou. Budeš se muset zeptat paní Natly!“

Lara: „Děkuji. Zeptám.“

Lara si to namíří do Ameriky a uprostřed noci se vkrádá do Natliny kanceláře, kterou následně obrátí vzhůru nohama a s knihou vyprávějící o Scionu se usadí na okenním parapetu.

„Po přestupu sem, do letohrádku Sv. Františka, mne mučí nová pokušení. Mezi mými bratry-společníky se povídá, že pod naším klášterem je pohřbeno tělo Tihocana, jednoho z oněch tří bájných vládců ztraceného kontinentu, Atlantidy, a že u něj leží jeho díl Atlantského Scionu, medailonu, který byl rozdělen mezi tyto tři panovníky a který ovládá ohromnou sílu, sílu, která předčí moc samotného Stvořitele. Svrbí mne prsty, vida možnosti ležící tak blízko mé smrtelné duši. Každého večera ze sebe snažím vytlouci takové představy, ale je to skutečně těžká zkouška.“

Pak Lara vyrazí do Říma. Před vraty kláštera na ni čeká překvapení – Pierre si tam patrně udělal přestávku na svačinku.

Lara: „Pierre… ty čuně…“

Lara: „Zde leží Tihocan, jeden ze dvou právoplatných vládců Atlantidy, který se i po prokletí kontinentu snažil vytrvat ve své vládě, zde, v těchto nehostinných končinách. Zemřel bez potomstva a jeho vědomosti neměly dědice. Shlížej na nás laskavě, Tihocane…“

Velký chlap: „Zavři oči a něco si přej!“

Kovboj: „Howdy.“

Lara: „Dobrej.“

Natla: „Takže Larsona jsi nechala ležet v prachu?“

Lara: „Dá se to tak říct.“

Natla: „No, tvá sváteční vzpoura je u konce. Je čas, abys vrátila, o co jsi mne okradla!“

Velký chlap: „Zkusíme chlebník!“

Natla: „Nuže? Zabijte ji! – Hej! Vy pitomci!“

Lara se tajně dostane do Natlina člunu. Šplouchanec neušel dvěma Natliným kumpánům, ale Laru naštěstí nezahlédli.

Velký chlap: „Co to sakra bylo?“

Kluk: „Co?“

Velký chlap: „Támhleto!“

Kluk: „Asi jen ryba.“

Velký chlap: „To teda byla pořádná ryba, chlapče.“

Kluk: „Člověče, musíš se naučit vypnout! Vracím se dovnitř. Jdeš taky?“

Lara hupsne do kajuty, tam přečká noc a ráno, v Atlantidě, zase skočí do vody a tradá pryč.

1. hlas: „Opatrně.“

2. hlas: „Už je tady!“

Natla: „Už jste připraveni?“

Natla: „Tohle nemůžete!“

Qualopec: „Odsuzujeme tě, Natlo z Atlantidy, za tvé zločiny. Za hrubé zneužití naší moci a za to, že jsi nás okradla o náš…“

Natla: „Nemůžete, já -“

Qualopec: „Porušení volné dohody, která vládne našemu lidu a zaručuje mu bezpečí, a za napadnutí Tihocana a mne samotného NAŠÍ armádou, NAŠIMI bojovníky, které jsi vyhnala z NAŠÍ pyramidy, abys mohla tu pyramidu použít, a její tvůrčí sílu, k své vlastní šílené destrukci.“

Natla: „Šílené? Podívejte se na sebe! Žádný z vás nemá v hlavě ani kapku vynalézavosti! Budižkničemové!“

Qualopec: „Prostě to udělejme.“

Natla: „Tihocane!“

Tihocan: „Používala jsi posvátné místo jako zdroj vlastního potěšení, jako nějakou šílenou továrnu.“

Natla: „To jsou ti, jenž přežijí, nová generace!“

Tihocan: „Teď už jen hromady mrtvých. A ty… tebe zamkneme v prázdnotě. Tvé cévy, srdce, nohy i ten nemocný mozek naplní zmrzlá krev. Pozdrav(uj) svůj věčný nepokoj, Natlo!“

Natla: „Vy taky nedojdete pokoje, ani ten váš proklatý kontinent Atlantida!!!“

Lara se vzpamatuje ze zásahu bleskem. Do místnosti vchází Natla.

Natla: „Zase zpátky?“

Lara: „A ty? Předpokládám, že k opětovnému slavnostnímu zahájení.“

Natla: „Evoluce už je dlouho ve vyjetých kolejích, přírodní výběr nikdy nebyl v horším stavu. Když budeme vyvážet čerstvé maso, znovu podnítíme boj o teritorium, posílíme nás a posuneme nás kupředu. Dokonce stvoříme novou rasu.“

Lara: „Takže nějaký druh vývoje na steroidech?“

Natla: „Nakopnutí kupředu. Ti skrčkové Qualopec a Tihocan ničemu nerozuměli. Zánik Atlantidy zasáhl rasu (pozn. překl.: „langering wimps“ – je těžké toto podivné spojení přeložit, buď je to Natlin novotvar, nebo „opíjející se slaboši“. Pokud máte lepší návrh, sem s ním:) ) a smetl je na samý počátek boje o přežití. To by se nemělo stávat.“

Lara: „Nebo tohle.“

PC : „Líhnutí bude zahájeno za 15 sekund.“

Natla: „Je příliš pozdě cokoli rušit.“

Lara: „Ne bez samotného jádra operace -“

Natla: „NE! ÁÁÁ…..“