Tomb Raider 2 – cutscény

Lara: „Prosím za prominutí, jestli jste se mi tím jen snažil otevřít dveře.“

Chlap: „Cha cha cha. Se samopalem na mém kroužku na klíče.“

Lara: „Ale teď už ne. Takže prosím.“

Chlap: „Kupodivu.. se nechováte, jako byste měla mnišskou krev.“

Lara: „Chápu to tak, že „kupodivu“ je moje plus. Takže mi vyhovte ohledně té dýky. Dlužila bych vám život.“

Chlap: „Tyhle dveře čekají na toho pravého, který přijde v pravý čas, a pak ostří dýky poctí srdce těch, kdo věří. Takže pokud se také nezavážete slibem oddanosti…“

Lara: „A to jak?“

Chlap: „Na hříchy a štěstí Marca Bartoliho!“ (pozvedne láhev jedu, napije se a zemře)

Lara: „Takže zatím ještě ne…“ (odchází od dveří a zkoumá obsah osiřelého notebooku) „Aha! Gianni Bartoli. Via Caravelli, Benátky.“

Fabio: „Mně nedělá starosti můj úkol… – možná ho spolkl odliv… možná, že Gianni tehdy nikdy… já nevím… já jen, že z jeho hrobu nevzešlo nic, jak my říkáme, „podstatného“. Všechno je to hrozně zajímavé – ale ano, jsem si tím jistý, věř mi – ale už to není úplně jako dřív, ne?“

Marco: „Jednou dostaneš na svůj jazyk pokutu za nedovolenou rychlost, Fabio.“

Fabio: „Je to jen pocit v žaludku (pozn. překl. = „intuice“), ale mooožná – bys měl hledat jinde…“

Marco: „To je tvá víra tak křehká?!!“

(Fabio se kroutí bolestí)

Marco: „Klid. Dýchej zhluboka. Žaludek, Fabio, jde jen a pouze dvěma směry – dovnitř a ven. – Možná přímý, ale ne osvícený… Když můj otec odešel, když jsem byl malý, svěřil mi, že je osvícený… volalo ho něco mocnějšího, než je pud. Měl Seraf – ale on sám byl jen učedníkem v tomto plánu. Jeho smrt vytýčila cestu, kterou měl najít jediný člověk. Jeho syn. Chápeš? Měj víru, Fabio, ne bolení břicha. Hledáme na správném místě.“

Fabio: „Já to vím. Já tomu věřím, Marco.“

Lara začne šplhat po žebříku do pilotní kabiny.

Marco: „Erosi, už jsi… -opravil to potrubí?“

Eros: „Sí!“

Lara: „Pierre… ty čuně…“

Lara slyší hlasy:

Marco: „Krev nebo odpovědi, mně na tom nezáleží. Měl by vycedit od každého trochu!“

Marcovi zabijáci: „OK, Marco! – Je fajn, že jsi s náma na palubě! (údery a úpění) Co chceš? Třeba… propíchnout břicho? Řekni, kde v klášteře máme hledat? Hej, bratře!“

Na scénu přichází Lara, a když si vyřídí účty se všemi pobudy, snaží se postarat o raněného mnicha.

Mnich: „Ach, ty k nim nepatříš.“

Lara: „Ale vy jste mnich?“

Mnich: „Bratr Chan Barkhang. Přišla sis pro mě! Viděl jsem, jak mě obklopuje jasné světlo.“

Lara: „To byla střelba. Myslím, že si vzala spíš ty ostatní.“

Mnich: „Ale ty jsi můj průvodce. Průvodce na mé cestě do další inkarnace. Mé dny jsou sečteny, je to tak?“

Lara: „Co tady děláte  – s Marcem Bartoli?“

Mnich: „Nic! Já… jsem vedl správný život…. tady – kvůli důvodům zakořeněným jen v nezbytném zlu… tak jako můj otec přede mnou, který odpálil a nechal potopit Gianniho plavidlo hluboko v tyto vody. Teď jsem tady já – – byl jsem tady já, abych zabránil jeho synovi ukrást Seraf.“

Lara: „Seraf?“

Mnich: „Ty neznáš mou životní práci dobře. Určitě nejsi jedna z nich?“

Lara: „Svoje pohádkové dny už mají dávno za sebou.“

Mnich: „Chtějí Seraf, aby se dostali k nebezpečnému pokladu, který máme uložený v našem klášteře v Tibetu. Nemáme k němu klíč už několik století, od doby, kdy ho ukradli nějací pitomí tuláci. Spoléháme pouze na čistící modlitby, abychom ho dokázali zkrotit. Pak ho získal ten okultista, Gianni B. Ty problémy. Vdechl znovu život prastaré víře. Toho nezastaví sebevíce klonících se hlav. A nyní je to tady zas – Marco, nakažený šílenstvím. Má vášnivou mysl, ale ještě nemá dost síly, aby ji uspokojil. Tak tedy znovu saháme po zbrani.“

Lara: „Pravý likvidátor zla.“

Mnich: „Kam mě asi odvedeš? Myslím, že to pro mne bude dlouhá přestávka. Řekl bych, že změna je dobrá, i odpočinek. Uf, ten opravdu potřebuji.“

Lara se chystá po přepadení smýt ze sebe všechen prach a pot, když…

Lara: „Nemyslíš, že už jsi viděl dost?“