11., nebo tedy přesněji v Česku 12. prosince 2025 nastal okamžik, na který jsem jako fanoušek Lary Croft čekal dlouhé roky. The Game Awards jsem sledoval s vědomím, že se chystá něco velkého. Tušil jsem to. Ale to, co nakonec přišlo, překonalo všechna očekávání.
Tvůrci i organizátoři si s publikem pohráli velmi chytře. Lara Croft byla během večera zmíněna několikrát, vždy s příslibem nového oznámení, ale bez jediného konkrétního vodítka. Program plynul dál, noc se přehoupla hluboko za půlnoc a krátce po 3:20 ráno se obrazovka ponořila do tmy. A pak to začalo.
První záběry naznačovaly prostředí, které silně připomínalo Indii. V tu chvíli jsem zpozorněl – nejen kvůli lokaci samotné, ale i kvůli spekulacím, které komunitou kolovaly už delší dobu. Když se pak ozvala hlasová stopa ženy mluvící o komsi jako o živé legendě, o přežití v Dračím trojúhelníku a o tom, že dle toho, co o neznámé koluje za zvěsti – že ji nic nezastaví – bylo mi jasné, že sleduji návrat někoho výjimečného.
Pak se objevila silueta ženy, víc než povědomá. Doslova se mi zastavil dech. Nevěděl jsem, co přijde dál, ale už jsem skoro nedýchal. A když Lara Croft promluvila, projel mi po zádech mráz. Ten hlas byl přesně takový, jaký jsem si přál slyšet – sebevědomý, klidný, drsný, a přitom přirozený. Lara dostala hlas i tvář, které odpovídají její legendě. Bylo cítit, že tvůrci naslouchali.
Ano, je zřejmé, že nejde o finální podobu. Hra je ve vývoji a její vydání je plánováno až na rok 2027. Přesto jsem v tu chvíli poznal přesně tu Laru, na kterou jsem čekal celé roky. Zkušenou, vyzrálou archeoložku s reputací, historií a vnitřním klidem. Laru, která ví, kdo je, a nemusí to nikomu dokazovat.
Celkový dojem z prvního traileru na mě působil velmi silně. Dospěle. Důstojně. Sebevědomě. Svět, který ukazuje, je světem, na který fanoušci čekali. Trailer potvrzuje některé dlouhodobé dohady a zároveň otevírá nové otázky. Především ale dává jasně najevo, že cílem je vrátit Laru Croft tam, kam patří – na výsluní, v plné síle, bez potřeby se omlouvat za to, kým je.
A pak přišel moment, který jsem opravdu nečekal.
Po zobrazení loga a oznámení roku vydání se obraz znovu ponořil do tmy. Ozval se opět Lařin hlas. Mluvila o tom, že po prožitém dobrodružství se její mysl stáhla zpět. O letech, které uplynuly. O vzpomínkách, které zůstaly. A v tu chvíli se na scéně objevila Lara Croft jiná. Mladší. Taková, jakou si ji pamatuji z úplných začátků.
Klasický oděv, dlouhý cop, ikonické pózy. Skok do vodopádu a pak už následovala smršť obrazů, které ve mně vyvolaly čistou nostalgii. Akrobatická Lara, salta, střelba, vlci, dinosauři. Najednou jsem byl zpátky ve ztraceném údolí – v místech, která definovala celou sérii a zapsala se do historie videoher.
V ten okamžik mi došlo, že to, co sleduji, není náhoda.
Tvůrci ve druhém traileru naprosto nečekaně navázali na ten první a odhalili plán, který je mnohem větší, než se na první pohled zdálo. Příští rok nás čeká Tomb Raider: Odkaz Atlantidy – návrat k mladé Laře Croft a jejímu prvnímu definujícímu dobrodružství po návratu z Paititi. Atlantis, Egypt, Řecko, ledové pustiny i ztracená údolí. Unreal Engine, moderní technologie, nové možnosti. Ale především hluboký respekt k historii série. Jako dlouholetý fanoušek v tom vidím jasnou poklonu legendě. Ne přepis. Ne reboot. Přirozené pokračování odkazu.
Zároveň ale považuji za důležité jednu věc jasně pojmenovat. Přestože část fanoušků vnímá předchozí Survivor trilogii rozporuplně, já ji osobně nepovažuji za špatné hry. Naopak. Chápu, proč tehdy tvůrci zvolili tak razantní řez. Série potřebovala nový začátek a jiný pohled na Laru Croft, i když některá rozhodnutí mohla být nešťastná a jistě existovaly i jiné cesty. Survivor trilogie ale představuje kvalitně vyrobené hry, které položily základ současnému směřování značky. Chronologicky i vývojově dává smysl, že po Shadow of the Tomb Raider přichází Legacy of Atlantis – Lara je už o krok dál a nové hry na tento vývoj přirozeně navazují.
A o rok později, v roce 2027, přijde Tomb Raider: Catalyst. Nová velká kapitola, která představí vyzrálou Laru Croft na vrcholu jejích schopností.
U modelu Lary Croft v Catalyst bych rád dodal ještě jednu důležitou věc. I bez prozrazování detailů je zřejmé, že se tvůrci snaží najít vyváženou rovnováhu mezi tím, čím Lara byla v minulosti, a tím, čím se stala v poslední trilogii. Nejde o popření žádné etapy jejího vývoje, ale o jejich smysluplné propojení. A za sebe musím říct, že to, co jsme zatím viděli, na mě působí velmi přesvědčivě.
Když se na celý plán podívám v širším kontextu, dává mi smysl i směr, kterým se tvůrci evidentně vydávají. S ohledem na to, kolik her už série Tomb Raider má a jakou pozici si vybudovala ve světě videoher od prvního dílu z roku 1996 až dodnes, není snaha o propojení starého a nového vůbec jednoduchý úkol. Nejde jen o vytvoření obrazu Lary Croft, který by dokázal respektovat minulost a zároveň obstál v současnosti. Stejně náročné je i uchopit chronologickou návaznost jednotlivých her – vracet se zpět v čase a současně se posouvat dopředu. Pokud ale tvůrci skutečně směřují k jakémusi společnému univerzu nebo platformě, která tyto světy propojí, pak mám pocit, že máme šanci dostat jeden ucelený prostor, v němž Lara Croft znovu získá svět, který bude rezonovat a znovu definovat videoherní scénu.
Obě nově oznámené hry ukazují rozhodnou, klidnou a sebevědomou Laru Croft. Takovou, která neztratila samu sebe, ale zároveň se dokázala vyvíjet. A možná jsme právě teď u toho, kdy se královna videoherního světa vrací na scénu – nová, a přece stále známá. Ne jako blesk z čistého nebe, ale jako jednoznačná, sebevědomá a ukotvená ikona.
Detailní a podrobný rozbor obou trailerů připravím později. Chci tomu dát čas, odstup a prostor. Tohle byly první dojmy a první emoce. A pokud na vás působily alespoň zčásti tak silně jako na mě, pak mám pocit, že návrat Lary Croft je konečně přesně takový, jaký si zaslouží.
Oba trailery najdete v novinkách a již brzy na odpovídajících herních kartách, které připravím.
